Teressa Lauke I. Nerawiatta

9. října 2016 v 14:13 | Tassia Boyle
JMÉNO: Teressa Lauke I. Nerawiatta
PŮVOD: Portugalsko
DATUM NAROZENÍ: 19. 9. 2016

Je možné si povšimnout, že její pleť, vlasy i oči se řadí k těm tmavším. Po své matce toho moc nezdědila, naopak by jste nikdy nemohli zpochybnit, že je dcera svého otce. Je srdcem i vzhledem typická Portugalka. Má výšku kolem 166cm, což je víc než by bylo málo a míň než by bylo moc. Její váhu bere za adekvátní, i když ji spoustu lidí nařklo z toho že je to jasná ,,anorektička" hledající nejnovější diety. Věřte ale, že i ji je za něco chytit, jen ví co nosit a jak držet své tělo aby to nebylo moc patrné. Ráda nosí výrazné rtěnky, ale když se snaží působit víc soucitně, tak volí jemnější tóny. Ví, co nosit tak aby na někoho zapůsobila takovým dojmem, jakým ona chce - tuhle ,,psychologii" ovládá. Pro ni přirozené jsou ale huňaté věci, ty má dost ráda, šaty a sukně umí a ráda nosí. Jako správné princezně ji chůze na podpatcích nedělá nejmenší problém, tancuje na nich, sem tam běž í, ale i ona uznává, že je radši naboso nebo v něčem nižším, v čem je její noha stabilnější, protože je ráda rázná ať už ve výzoru a kroku, nebo v chování. Má ráda věci, co jsou ji pohodlné, ale zároveň je nemá nikdo jiný, ráda překvapí, ráda i zkouší, ale má svoje zažité věci které prostě nosí a dokáže se spolehnout na to, že v nich bude vypadat dechberoucně. Osobně má radši kratší róby než delší, jak moc jsou ,,naducané" neřeší. Nenávidí saka, ať už s tříčtvrťovým rukávem nebo jakýmkoliv, ta jsou na ni opravdu až moc formální. Celkem ráda kombinuje a i když se inspiruje tím, co se má nosit podle pravidel, a i tím, co se bere za módní a trendové, tak přece jen balancuje ve svém šatníku tak, aby měla to, co chce vždy po ruce a všemu to vyhovovalo. Přesto, že má propíchnuté uši, tak moc často nenosí náušnice všech typů, prostě je nemá ráda. K prstenům není tak skeptická, má j eden co ale nerada sundává, rodinné dědictví ze strany matky které by nejradši vyhodila, za matku se, dá se říct stydí, ale víte jak... ono to tak nějak prostě nejde sundat. Nesnaží se to s make-upem přehánět, ale sem tam se hodně nalíčit nechá, protože chce vypadat dokonale. Na běžné nošení ji ale stačí něco jemnějšího, ale není to holka co by byla odpůrcem kosmetiky a vyobrazovala se všude přirozeně. Na kráse si zakládá, není na to zalezlá, ale udělátek na vylepšení svého vzhledu má hodně, protože když už má něco reprezentovat, tak ve vší parádě, no ne? Má na vnitřní straně stehna znamínka, která rozmístěním připomínají souhvězdí, to je asi jediná zajímavost. Jedinou jizvu co má, schovává na pravém boku (z toho pramení i deprese a jedno malé tajemství). Vlasy si ráda nechává rozpuštěné, od přírody se ji krapet vlní ale ona si je vyrovnává, říká že díky tomu vypadá dospěleji. Sem t am zvolí pro určitý den vlasy do vysokého drdolu a nechává si pár pramínků u tváře splývat, ale to je jen občas, prostě jak se ji hodí. Nehty má upravené, neumělé a lakuje je bezbarvým lakem, aby vypadali zdravě, proti lakování nic nemá, ale věnuje větší pozornost jiným věcem. Nedokázala by říct, co má na sobě nejradši, jako každá holka si myslí že by se na ni dalo lecco vylepšit, ale nehrotí to.
Charakter: Tak, ve zkratce by se dalo o Lauke říct..... ale houbelec, klidně si to probereme do relativní hloubky, takže: Teressa Lauke I. je typická princezna, není ani vzdorující rebelkou ale ani poslušným psíčkem ohánějícím se pravidly. Byla vychovávána pevnou rukou, sice žádný vojenský režim, ale přes to účinné. Zná své hodnoty, je si vědoma svých kvalit a j ejí nedokonalosti se snaží skrýt pod slupkou své úžasnosti, zatímco na nich pracuje. Ví, jaké jsou její povinnosti jako princezny (a budoucí královny, echem echem) ale nehodlá se nějak bouřit. Má ráda, když jsou věci po jejím, ale to neznamená že ji nezajímá, co na to říkají ostatní. Vždy byla ráda za pochvaly, dělala věci tak, aby byli ostatní spokojeni a uznali, že je Lauke schopná, takže to ji vždy pohání v tom, co dělá. Přes všechno, co si o sobě myslí (a myslí si o sobě spoustu úžasných věcí) ví, že nedokáže odhadnout všechno a uvědomuje si, že i při panování bude potřebovat i názory jiných, ovšem se dávno smířila s tím, že se nedá všem ulahodit. Každopádně, vystupuje mile, přívětivě, a snaží se si budovat pověst, že ji nevadí chopit se jakékoliv práce, pokud je pro něco dobrá, a pokud si tak získá sympatii a důvěru. Jakožto princezna musela mnohokrát předstírat, že se cítí skvěle a vše je v pořádku, i když nebylo. Bratr umírá a ona trpěla silnými depresemi, je to neslušné ale utápěla to v alkoholu už jako mladá, příšerné, ale je to tajemství o kterém neví živá duše. Ze všeho se dostala sama, nikdy by nijak neohrozila svůj nástup na trůn nebo svou rodinu, reputaci a all these stuffs. Je to hold pravda, i taková sebejistá princezna, která se tváří nanejvýš vychovaně a stabilně (protože je) si zarebelčila, ale v klidu a pokoji své komnaty. Když, ono je občas těžký zapřít samu sebe, aby jste byly ti úžasní v každé situaci. Za svými názory si stojí, ty hlavní nemění, ale vztahy s nepodstatnými lidmi dokáže otáčet tak, jak se jí to hodí. Snaží se dokázat, že mít něco v hlavě a vypadat dobře se navzájem nevylučuje.Je spolehlivá, dodrží své sliby a jejímu slovu se opravdu dá věřit, je prostě ženou činu. Netouží po lásce, jen nechce nikoho radikálního, hodil by se někdo, kdo ji opravdu podrží a přitom se nebude moc starat (vlastně v hloubi duše touží po nějakém nesvéprávném princi, který by ji vlastně jeho vlastní korunu naservíroval a vše odkývl, tomu se říká volný pole působnosti), prostě nesní o nějakém princi, ale když najde nějakého schopného a chytrého, tak se opravdu nechá naoko namotávat, i když je dost skeptická. Nenávidí ufňukance. Když ona něco nechce dělat nebo se ji to protiví, přinejhorším je ji zle, tak buď udělá naštvanou nebo se vymluví nebo to přetrpí, ufňukaný lidi fakt nedokáže vystát, ani plachý ve svém okolí, proč vedle ní stojí když ona pak oproti nim vypadá tak hlučně? Co pak mají v její vrstvě co dělat, když nejsou rázní a jistí? Jejím snem je být uznávanou panovnicí, za jejiž vlády by v zemi byl řád, pořádek a dostatek. Tak jak si chce uchovat svou majestátnost, tak si zakládá i na své sympatičnosti. Co se týká vycházení s vrstevn íky, i kdyby jste zapomněly, ona vám i občas připomene že je princezna, né že by byla rozmarná a upejpala se, ale dá vám jasně najevo, že snažit se do očí prokázat, že je hloupá nebo neschopná, není nejlepší krok k tomu si nezískat její nenávist a nebýt terčem jejich pokusů znemožnit vás nenápadně, samozřejmě). Sarkasmus ji není cizí, cynizmus rovněž, ale nechává si ho pro hrst lidí které zná, jsou i lidé kteří měli přikázáno se s ní od malička bavit a už si na ni zvykli i na její nálady, ona si zvykla na ně, dokáže důvěřovat, opravdu ano, ale má nos na to, aby zjistila, kdo se s ní snaží mávat (a věřte mi, ať se neopovažuje) a na toho, kdo ji bere jako osobu, se kterou je sranda, a ta s ní opravdu občas je. Působí na lidi dojmem, že si je sebou až moc jistá. Je to tak, no, ale ona prostě jen nechce být nejistý a zraněný kůzle, které samo neudělá ani krok. Studuje, aby si byla věcmi jistá a věd ěla si je podložit, nechce se spoléhat na to, že kdyby u kouzelného pultíku viděla tlačítko ,,nechat vybuchnout" a sáhla by po něm, že by ji někdo zastavil, špatné známky a chyby občas přesto i tak příjdou. Že má vše pod kontrolou je její přirozeností. Když se ji něco nelíbí, dá to najevo, diplomaticky, i když třeba zuří. Občas si ale nechá uklouznout i nějaké naštvané nebo rozladěné výlevy, ovšem jen když si to může dovolit v určitém kruhu lidí, umí se ovládat. Není psychicky labilní tak, jako její matka byla, ale občas ráda ničí věci, pak je ráda spravuje když je na to čas, tím se přesvědčuje, že ať už pokazí cokoliv, počítá se, když má člověk snahu to spravit a když se mu to i dokonce podaří. I princezna je jen člověk, tahle konkrétně manipulativní a (rádoby) dokonalá s dostatečnou slušností, aby to všem furt nepředhazovala. Nevadí ji být nápomocná, pokud je čas a pokud je to pro ni i zajímavé. Je inteligentní a je to rozhodně vůdčí osobnost, takových je na světě potřeba. V zkratce se opravdu nejedná o něco křehkého, bude kopat a bouchat aby zem dostala tam, kam chce, svůj život vede tím směrem, který je vhodný vyššímu dobru. Pokud jste si o ni nedokázali udělat žádný obrázek, buďte v klidu, budete na to mít čas v průběhu hry.



Přes to, že Lauke vyrůstala jen s jedním starším bratrem a o dvanáct let mladší sestrou (né s plným domem dětí a bastardů, jak to někdy bývá), to vždy byl celé léta boj o přízeň. Především proto, že její a bratrova labilní a bláhová matka se zabila, když bylo Lauke jen šest, což vedlo k přijetí nové macechy, druhé ženy Laukina otce krále Camilla Alessie II.. Přes to, že na ni ani na jejího bratra nebyla Berrial nějak zlá, po dlouhé době dala do rodiny dalšího potomka rodu, a to Arrialle, pro Lauke dalšího rivala. Už od mala bylo Lauke předkládáno, že její o se dm minut starší bratr bude dědicem trůnu, a samozřejmě ona se snažila tuhle jeho výhodu nějak vyvážit, takže následovalo intrikování a snaha být ve všem lepší. Jízda na koni, vystupování, i vycházení s okolními lidmi, a to že ji jde jen o přízeň a uznaní otce schovávala za masku milé princezny. Tak by se dal ve zkratce shrnout její život s rodinou, pak ale byla poslána do školy do Česka, které už měla možnost předtím několikrát navštívit s otcem, jakožto jeho oblíbené dítě (a pevně si ten post snaží udržet). Ví, co je tady jejím úkolem: učarovat princi který by byl nejvíc výhodný (A přitom se zabavit), a to ten budoucí chudák ani netuší, že Královská rodina v Portugalsku už tři roky tají skutečnost, že korunní princ umírá... jo, vše to padne na hlavu Lauke, všem dokáže, z jakého je těsta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Den 1 - příjezd a dva různorodí princové Den 1 - příjezd a dva různorodí princové | 9. října 2016 v 23:04 | Reagovat

Popravdě, cesta byla opravdu nudná. Nebyla jsem nijak naplněna emocemi, ať už negativními nebo pozitivními, avšak je pravda, že bych se bez zkušeností z pobytu v Česku plynoucích, co mě čekal, obešla. První, co mi uhodilo do tváře, byl teplotní rozdíl. Počítala jsem s nim, v Srdci Evropy nejsem poprvé, přes to mi bude ale trvat, než si zvyknu. Ta hromada věcí, co jsem sebou vlekla, mi měla pomoct zabavit se, kdyby se zde nenacházelo nic nebo nikdo zajímavý. Hned po zabydlení se v pokoji mi však bylo jasné, že to až tolik nehrozí. Byla jsem odnavigována k bazénu a ten mi vyhovoval, i když byla voda i okolí studené. Poté přišel Německý princ Leon, s ním jsem strávila dobrou chvíli povídáním si, dozvěděla jsem se i o tom málu, co se tu už stihlo udát. Bujará ruská hlava a né tak chladná hlava Švédská, spojeno s rebelstvím a rozmazlením a voala, máme tu konflikt. Princ se mi zdál rozumný, s okolím smířený, vlastně mě bavil v dobrém slova smyslu (ne, to že naši rodiče zvažovali něco se sňatkem rozebírat nebudu, kolik na tom může být vážnosti?). Po závodě, který jsem vyhrála, i když se asi ani není čím chlubit.... dobře je, jsem dobrá, jsem jako výhru získala jedno libovolné přání, promyslím si ho a hodlám ho využít. Rozumě, že ano. Doufám, že jeho odchod neměla za vin prohra, podle mě ne, protože se dle mě ani tolik nesnažil, každopádně to bylo z příjemné obyčejné chvilky vše, přece jen s princem už jsem se o něco lépe znala (lépe vzhledem k ostatním, některé jsem nikdy neviděla). Po nějaké chvíli v komnatě a po zabydlování svého pokoje jsem se rozhodla zajít na večeři, i když na to nebyl ten správný čas, a světe div se, najedla jsem se, a dokonce jsem k tomu měla i společnost. Princ z Walesu, kterého jsem také znala od vidění, ale slovíčko osobně by bylo až moc silné, si ke mě přisedl a dal se mnou do řeči. Jasně, já se řídila vychováním a slušnými formulemi, ale po chvíli jsem nadobyla přesvědčení, že to ani není nutné, že si jeho sympatie získám právě opakem. U spisovné mluvy jsem ale přes to zůstala, dnes jsem byla líná. Osobně Česko nemá rád a dal to najevo (nebo spíš nemá rád to, že ze všech zemí ho nasadili právě sem), cítí se zde uvězněn, určitě by s ostatními našel řeč, každopádně se neháže o zem a zdá se být vyrovnaný. Jeho plus, aby se z něho nestal otloukánek. Řekla bych, že je to kluk/muž ovládaný emocemi, nebo se je alespoň nebojí dávat najevo, podle mě s ním musí být veselo (osobně myslím že střídá zuřivost a radost, ale nemám to od sledované), i když jsem si jeho společnost dnes obzvlášť neužila, i když mi nevadila a to je plus. Krapet mě zarazila ta páska přes oko, pokud bych věděla, že na večeři se chodí v kostýmech, mohla jsem jít třeba za anděla.... nebo jeho opak, čerta - záleží na tom, co by mi sedlo líp. Každopádně, dnes jsem toho stihla hodně, a to jsem strávila den hlavně cestou. Bůh ví. co se tu semele a zrodí se v hlavách určitých lidí. Snad tento zámek ty adolescentní dědice trůnu zvládne a pod jejich náporem se nerozpadne, a ano, myslím tím i sebe.

2 Zápisek 2 - En Ten Týky... Vy, Já ne. Zápisek 2 - En Ten Týky... Vy, Já ne. | 12. října 2016 v 20:55 | Reagovat

Dobrá věc na dnešním dnu: Došla jsem ke zjištění, že nejméně tři mé sukně mi budou barevně ladit k odstínům rtěnek, kterých mám sebou také víc, než požehnaně. Vínově červená, jasně červená, růžová a meruňková.... hotoví zástup dobře kombinovatelných barev.... ale je pravda, že dnes se toho událo ještě dost, některé věci stojí dokonce za zmínku. Zúčastnila jsem se první hodiny Literatury a dějin umění, samotná hodina žádná sláva, žádné nové informace.. vlastně žádné užitečné informace, alespoň pro mě ne, učitelce (která je mimochodem příšerně mladá a myslím, že už si získala nedůvěru ve své schopnosti od ostatních, i když se snažila vydobýt si respekt) se informace o našem oblíbeném žánru četby určitě budou hodit, na čem jiném postavit hodinu, no ne? Každopádně, hodina byla dlouhá, většinou jsem byla zticha (jejich škoda, mohlo by to věci jen pomoct) a sama jsem pociťovala únavu. Mimochodem, Ruský princ který je nechvalně pro mě už známí, přišel na hodinu o řádný čas později, jeho příchod byl navíc drzý, ale nebylo to takové drama jaké jsem prošvihla, byl mu udělen nějaký úkol od ředitelky. Brzy se k němu do skupinky přidala i Luna, princezna Španělská, která otevřeně projevila svou nechuť k obsahu hodiny. Holka získává deset bodů za odvahu, i upřímnost se cení, ale neschopnost zamaskovat drzý a arogantní tón a absence schopnosti vytrpět chvíle, kdy se svět netočí kolem zábavy,ji odtrhla hned několik desítek bodů... kdyby mi ovšem lidé okolo stáli za to, abych si ty bodové tabulky zapisovala. Každopádně, proti nikomu jsem si dnes nestihla vypěstovat odpor ale ani sympatie, jaký radostný den pro obě strany. V hodině jsem jen uvolněně a přitom spořádaně seděla a snažila se poslouchat volnou konverzaci, všimla jsem si že ostatní se s předstíráním zájmu ani nesnažili, ale nemyslím, že by to někomu vadilo. Pak učitelka zasadila ránu, a to hned když všem namluvila, že jsou nic. Opravdu jsem myslela, že buď se tam někdo zase porve, nebo se někdo rozbrečí. Asi si sama učitelka neuvědomila, že ona není nic víc než učitelka, a očividně podle většiny ani moc dobrá, to ji ale nikdo do očí neřekl. Její proslov ji nepomohl, a i bych s ní souhlasila v té první části, že musíme mít vychování a trpělivost, že budeme muset přetrpět víc než jen jednu hodinu, ale to by jako jasná neprofesionálka nemohla dát najevo svůj hněv, když začala urážet celou následnickou linii, nezůstala jen u chování jednotlivců. Chuděra, asi si myslela, že nic jiného nezabere. Opravdu jsem měla sto chutí ji připomenout, kdo je tu ve skutečnosti to pravé Nic, ale jak říkám, neudělám si nepřátele hned první týden, co jsem tady. Správní lidé se vše dozví. A to by bylo k hodině, na kterou spoustu studentů vůbec nedorazilo, opravdu všechno. Ale pamatuji si pár věcí o kterých mluvili ostatní ve třídě. Kdyby někdy v budoucnu konverzace s nimi vázla, tohle téma by ji mohlo zachránit (přece jen to bude k něčemu dobré, vím jak to využít). Po očekávaném konci hodiny jsem se rozhodla zastavit se nejprve v pokoji, odložit své věci, zkontrolovat svůj bezchybný vzhled a poté zavítat na večeři. Pak jsem zbytek dne věnovala sobě, zkrášlovací procedůry v klidu a tichu mého pokoje, všechno s čím už jsem měla zkušenosti. Manikúra, starost o pleť a tvář.... a pak ať si někdo zkusí říct, že princezny nejsou samostatné....

3 Zápisek 3 - Nemoc či lék? To je oč tu běží. Zápisek 3 - Nemoc či lék? To je oč tu běží. | 19. října 2016 v 23:05 | Reagovat

Dnešek byl den opravdu nepříjemný. Měla jsem toho sice hodně, co jsem chtěla stihnout (pořád jsem se zajímala i o situaci v Portugalsku, takže se můj studijní pobyt nedal přirovnat k rekreaci) ale to nebyla vina mé špatné nálady. Dřív nebo později to v tomto podnebí muselo přijít, začalo si na mě něco zkoušet nějaká nemoc, migréna mě celý den neopustila a i když jsem mluvila a dělala vše, jako by nic, jak jsem zvyklá, přes to jsem nebyla ve své kůži a chtěla jsem jen dodělat všechny své povinnosti abych byla spokojená a pak se nechat hýčkat, opravdu jsem po tom toužila. Zavítala jsem, hned jak to bylo možné a já měla čas, to zahrad, jelikož jsem v nich ještě nebyla a navštívit je by měla být přece nutnost, Nejsem nijak zatížená na květiny nebo zahradní architekturu, ale krásu ocením a i když bylo jaro a rostliny byla na začátku své cesty, bylo tam opravdu hezky, pročistilo mi to hlavu a opravdu jsem se cítila líp, zase skvělá a jednoduše jsem se cítila zase pod kontrolou, svá - přesně jak to mám ráda. Když jsem tedy zjistila, že v zahradě nejsem sama a že se tam nachází i princ s Belgie, nijak jsem se mu nesnažila vyhýbat. Vlastně jsem si s ním trochu popovídala, byla jsem krapet zaskočena když se rozhodl pro tykání, přece jen moc lidí tady mi takovéhle přátelské gesto neprojevilo, a i když to možná bylo krapet drzé, vlastně mi došlo že mi to nevadilo a udělalo to konverzaci víc pohodovou. Přes to jsem se ale nedokázala diplomatickosti zbavit, i když jsem pochopila že člověku, jako je princ, to možná mohlo přijít strojené. Taková už jsem. Myslím, že odhad na lidi celkem mám, i když jsem s princem před tím konverzaci nevedla, jen co se týče královských návštěv, myslím že se se mnou nemusel cítit nepříjemně. kdo by taky mohl, že jo, v tomto už chodit umím, měla bych ale na této škole začít víc přistupovat jako k místu s mími věkovými příslušníky, né jako s členy královské rodiny.. i když.. své vychování si opravdu míním nechat, jelikož to je to co bych možná část studentů měla naučit... nebo ne, co mě po nich. Každopádně po kratičké procházce zahradou se princ vytratil, a já neměla co dělat. Původně jsem se chtěla vrátit k Whitmanovi, ale zachtělo se mi objevovat i jiné knihy, které by mi mohla knihovna zde nabídnout. Byla jsem v zatím jen jednou, potkala jsem tam princeznu Freju, ale ta se rychle zvedla a místnost opustila, před tím se se mnou ale bavila klidně, rozhodla jsem se ji neřešit (proto ani nestála za zmínku, nešlo si o ni udělat názor). Nakonec jsem to ale vzdala a zalezla do komnaty, bolehlav vrací úder!

4 Zápisek 4 - Švédská tragédie na n-tou Zápisek 4 - Švédská tragédie na n-tou | 26. října 2016 v 3:01 | Reagovat

Můj den zde probíhal jako většina ostatních. Kromě studia jsem se snažila věnovat i osobním věcem, z čehož napokon vyšel jen dvojnásobný čas strávený jak jinak než studiem. Né jen že jsem se pořád snažila mít v rukou informace o mé zemi, i když mě od velké části povinností oprostili když mi přikázali sbalit si kufry, ale snažila jsem se být v obraze i co se týkalo ostatních zemí (přesněji v obraze víc, než předtím). Dostala jsem taky list od mé sestry. Arrielle se mi snažila shrnout situaci doma, ať už ve směru pracovním nebo rodinném, ale oboje se jí moc nedařilo, přece jen jako dítě do spousty věcí nevidí, jinak si je bere, nebo je zcela záměrně přikrášluje či zcela zamlčí. Její dopis jsem si tedy prohlédla jen letmo a odpověděla ji o poznání kratším dopisem, spíš ze zdvořilosti. Zato dopis od bratra mě zajímal, avšak ten vůbec nedorazil. Odmítala jsem se bát o jeho zdravotní stav, můj bratr nikdy nebyl v častém a pravidelném posílání dopisů důsledný, ale čím déle jsem tu byla, tím víc jsem si připadala, jako by byl můj bratr rád, že jsem víceméně odříznuta. Možná proto, že chápal, jak na mě úkol na který se on celý život učil spadl více méně plnou silou během jednoho roku, ale netušil že jsem vždycky byla po jeho boku jako takový malý vlezlý dítko, takže pro mě nic moc nového. Každopádně na jeho dopis stále čekám. Zmíním se ale hlavně o rozšíření mích vztahových okruhů na tomto místě. Když jsem se rozhodla sobecky se vyhrabat z mého pokoje a jít na pozdní, opravdu pozdní večeři, k mému překvapení jsem opět nebyla v jídelně sama. Nacházel se tam Švédský princ, který byl né jen roztržitý, jak se na první pohled zdálo, ale taky hlavně abstinent, a to hodně nezdárný. Po pár minutách se rozhodl vykašlat na mou přítomnost a veškerou slušnost a mířil přímo do kuchyně, kterou před míma očima otočil vzhůru nohama při honbě za vínem (celou dobu jsem stála ve dveřích, zajímavá to podívaná). Princ alkohol hledal i mezi hrnci, když je chlastání jeho jediný talent, měl by alespoň mít radar, no ne? Že oni nikdy nic nedotáhnou do konce. Chvíli jsem s ním rozmlouvala, ale spíše proto aby neztratil vědomí. Chvíli si pofňukal na to, jaký to má těžký život, jako by se ho snad někdo ptal, na to jsem mu nic neřekla, a pak se jeho nálada zase otočila, opět nevěděl o sobě a ani o lidech okolo. Nevšimla jsem si, když přišel Finský princ, ale ten mi podívanou zkazil, když se rázně přikradl a tomu ubožákovy (jehož království bude zřejmě za jeho vlády dost na ráně) flašku jednoduše podal. Ani nevím, co to bylo za gesto, ale zdálo se, že už s princem má tuhle zkušenost. Ten se hned s radostí, že uhasí žízeň alespoň na jeden den, odbelhal z kuchyně, a byl to pohled jako na mrský kus hadru, to mi věřte. Opravdu je možná hnusné, že jsem se cítila líp, ale také jsem trochu cítila vztek, že zrovna někdo takový se prochází v naší vrstvě, jaké nám to pak může dělat jméno? Chvíli jsem si potom povídala s princem Finským, který mi nepřišel ničím moc zajímavý, ale ani mi na něm nic vysloveně nevadilo. Jeho mrznutí ze sekundy na sekundu bude možná těžké k zohlednění, ale dá se zvyknout. Vtipné je, že jistým způsobem prince závislého na alkoholu bránil, nechala jsem to tedy být, vím kdy ustoupit, ale lidi tady mi opravdu příjdou až moc náchylný na emoce, a to si nemyslím že jsem obzvlášť zatvrzelá. Možná bych už měla navázat vztahy natolik silné, že se nebudu neustále muset ptát: jak se zde máte - protože tahle otázka už mi vyvolává břicha bol. Takže, přišel mi jako poměrně vychovaný a obyčejně neotevřený, i když né že by byl nepříjemným člověkem. Haló, proč se tu nenachází nikdo natolik zajímaví, že by se opravdu nemuselo při rozhovorech mluvit jen typickými formulemi, které se používají při oficiálních setkáních? To se tu nikdo neumí pohybovat v konverzaci? Každopádně, při pokusu o zdvořilostní poznávací otázku vycouval a my se pak každý rozešli svým směrem. Z dneška jsem nic moc neměla, až na to, že čím déle tím víc pochybuji nad vychovaností mích vrstevníků, většina jsou zřejmě vážně trosky zaobírající se nespravedlností života, a jejich království si opravdu nezaslouží (prosím, už tu chci najít víc výjimek). Přišla jsem sem, abych poznala situaci a vylepšila ji, a poznala jsem jen pár budoucích hlav okolních zemí - takže pomáhej nám pán bůh (z toho co vím), né každý může myslet podobně jako já a tato informace mi opravdu poslouží. I když jsem dnes měla poměrně rejpavou a sarkastickou náladu, na nikom jsem ji neuplatnila - nikoho to konec konců neznám. Když jsou na okolo jen trosky, vyzdvihnu tu sebe - mile samozřejmě. PS: Večeře byla celkem chutná, dopřála jsem si i chuťově rozmanitou tečku na konec, takže úspěšný den.

5 Zápisek 5 - já, já, zase pusto - spokojenost Zápisek 5 - já, já, zase pusto - spokojenost | 8. listopadu 2016 v 22:51 | Reagovat

Dnes jsem se dokopala k prohlídce celého zámku. Umím se v něm sice už za tu dobu, co zde jsem, orientovat, ale přesto jsem pořád nevěděla kam některé dveře vedou. takže jsem svůj volný čas vyhradila pro toto objevování. Objevila jsem i jízdárnu, ve které se nacházela princezna Samantha, střílela z luku. Chvíli jsme si povídali o sportu, napadlo mě že bych se měla k lidem tady přestat chovat jako k cizím, měla bych se začít bavit i o něčem jiném než o obyčejných politických tématech. Hodlám si ale nechat své vychování a úroveň, protože mám za to že ho tady mám jako jedna z mála. Každopádně, asi vymyslím nějakou malou akci, dámskou jízdu, kde se o každé dívce něco málo dozvím, uvidíme kolik z toho se bude potom dát využít. Můj den byl víceméně obyčejný, až na to, že jsem byla opravdu unavená, ale co už. To je právě také důvod, proč tento deník ukončím po krátkém zápisu. Mimochodem, dnešek byl klidný.

6 Zápisek 6 - Rozhovor s rakouským princem počas slunného dne Zápisek 6 - Rozhovor s rakouským princem počas slunného dne | 19. května 2017 v 0:10 | Reagovat

Čas tady ubíhá opravdu pomalu. Málo kdy přijdu do kontaktu se svými vrstevníky mimo vyučování. Nevím, jestli se mi vyhýbají, nebo se jen chtějí distancovat, ale moc spolu nemluvíme. Každopádně nebýt práce a studia, zblázním se nudou a jsem zde zcela zbytečně. Mám ráda Česko i tuto školu, avšak myslím že stejný výsledek by mělo, kdybych zůstala v pohodlí domova v Portugalsku. Takhle se jen cítím více odříznuta a nepotřebná. Otec trval na tom, že mám mít nejprve prestižní vzdělání než se plně ponořím do všech povinností, takže před mím odjezdem mi část závazku sebral a o některé mé povinnosti se teď stará on, ale díky bohu né o všechny, protože já se celkem přizpůsobila prostředí a dokážu fungovat i odsud. Alespoň tak jsem stále tím, kým jsem. Díky bohu za telefony, jinak bych nemohla nic vybavovat nebo se spojit s mou rodinou v Portugalsku. Taky jsem vděčná za svou poradkyni která mi vždy řekne co se ve světě děje a čemu mám věnovat pozornost, jelikož se mezi čtyřmi zdmi tohoto zámku opravdu cítím jako hluchá a slepá. Každopádně, dnes jsem měla pouze hodinu Historie a pak jsem se věnovala vyřizování, četla jsem přepisy nejnovějších dokumentů a zkrátka jsem postupovala jako vždy, zaměřila jsem se na politiku. Pak, až byly mé dnešní povinnosti vyřízeny, rozhodla jsem se vytáhnout fotoaparát, protože dneska bylo v Česku opravdu krásně a já si to letní počasí nemohla nechat ujít. Šla jsem si odpočinout do Zámeckých zahrad a vyfotila pár hezkých fotek, odbourala jsem stres. Narazila jsem tam na Antonia, Rakouského prince, a divím se že ani v tak krásný den zbytek studentů nevylezl ven a našla jsem tam jen jeho. Každopádně dali jsme se do řeči, před tím jsme se viděli jen na formálních akcích, vzájemných návštěvách vlastí a při lekcích, takže jsem prince neznala jako osobu, pouze jako prince. A musím zhodnotit že princ na mě působí klidným, jednoduchým, charismatickým a zábavným dojmem (to že se mě pokusil pojmenovat Tessa jsem zapomněla). Zjistila jsem, že ve škole se mu vcelku líbí, přece jen jeho země je hned o krok vedle. Dále vím že rád jezdí na koni a ve stájích má i svou klisnu, příště si dojednáme společnou projížďku, pokud nějaké příště v dohledné době bude (přece jen tento zámek je moc velký a je v něm moc málo živých duší). Dále jsme mluvili o našich jazykových dovednostech: učil se od mala angličtinu, španělštinu a teď se nově učí francouzštinu. Já mu pověděla že jsem začínala s germánskými jazyky angličtinou (jako dnes snad každý) a němčinou, a když jsem zhodnotila že oba jazyky ovládám na velmi dobré úrovni, přidala jsem i španělštinu. Přišla také řeč na naše sestry, rakouská princezna jazyky ovládá podle jeho slov lépe než on, a já jsem dnes Arrialle nazvala vlastní sestrou a kupodivu to tolik nepálilo na jazyku když jsem nad tím tolik nepřemýšlela. Dále jsme si s princem vyměnili naše dojmy ze zemí (já z Portugalska a on z Rakouska) a později jsme se každý vydali vlastní cestou. Zhodnocuji, že Antonius je zábavná a energická jednoduchá společnost, podařilo se mi udělat si o něm obrázek. Každopádně po jeho odchodu jsem se ještě chvíli potulovala zahradami a vyfotila pár hezkých kompozic, které se mi pozdávaly. Odešla jsem ze zahrad s dobrou náladou, svěžím duchem a celým dnem přede mnou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama