Leonhardt Von Bauer

28. září 2016 v 14:20 | Tassia Boyle
JMÉNO: Leonhardt Von Bauer
PŮVOD: Německo
DATUM NAROZENÍ: 24. 12. 2012

Výškově se nebezpečně blíží až metru devadesát, což ho v davu dělá těžko přehlédnutelným. Co se váhy týče, tělo má sice pevné, ale tak jako tak žádné výrazné stopy po vypracování nenajdete. Sem tam svou postavu udržuje plaváním, ale to je asi tak vše. Vždy vystupuje se vztyčenými rameny a nosem pyšně nahoře. Už jen podle toho můžeme usoudit, že o sebevědomí rozhodně nemá žádnou nouzi. Pokožku má na dotek chladnou, ale velice jemnou. Jeden by se až divil, že na něčem co by dost možná mohlo mít křehkost papíru nenajdete žádnou jizvu. Tělo mu nehyzdí sebemenší vada na "kráse". Co se oblečení týče, sotva najdete někoho, kdo si více potrpí na kvalitu. Nikdy by neoblékl nic, co by bylo z nekvalitního materiálu nebo snad co by neprošlo pod rukama těch nejlepších módních návrhářů světa. Stejně tak by nevyšel za práh svého pokoje dokud by nevěděl, že je perfektně upravený. Upravené vlasy, do hladka oholený, perfektně nažehlený a vybavený jemnou kolínskou. Přesně takový obrázek se Německu vybaví, když někdo vyřkne jeho jméno. Na míru šitá saka z nejkvalitnějších látek doplňuje o různé svetry a košile. Dále v jeho šatníku najdete různé druhy kalhot - od chinos po společenské. V botách má dost podobný výběr; mokasíny, oxfordy, lakovky, polobotky. Nejednou slyšel, že je co se odívání týče mnohem horší, než kdejaká žena. A upřímně? Ten názor se zas tolik nevzdaluje od pravdy. Miluje neutrální barvy a syté odstíny. Rozhodně ho nezahlédnete v křiklavě růžové nebo kanárkově žluté. Mezi jeho absolutní favority bychom mohli zařadit černou, šedou a námořnicky modrou. Doplňkům příliš neholduje, ale bez hodinek, pásku, klobouku a podobných nezbytností se člověk občas prostě neobejde.
Lidé o něm tvrdí, že je dokonalé ztělesnění všech německých stereotypů, které člověk zná. A vlastně taková tvrzení nejsou daleko od pravdy, spíše naopak. Svůj život má dobře naplánovaný a vždy promyslí každý drobný detail v případě, že ho to donese k vytouženému cíli. Rád má věci pod kontrolou a když ne, nevadí - disciplína, trpělivost a smysl pro realismus mu vždy pomohou k tomu, aby kontrolu dříve či později získal v případě, že už předtím nevymyslel plán B nebo případně plán C. Podědil užitečnou schopnost číst v lidech jako v otevřených knihách podle sebemenších detailů v jejich chování či výrazech. Tohle je pouze další pomůcka k tomu, aby dostal to, co chce. Jistě, je známý i tím, že na svých záležitostech dokáže těžce zapracovat, ale… konec konců i dostat určité lidi na ta správná místa dokáže být dost těžké a trocha manipulace rozhodně nikomu nezaškodí. Totiž, většinou. Řadí se mezi introverty, sic mu nedělá problém mluvit na celé davy po dobu hned několika minut ani navazovat nové kontakty. Ví, že kontakty jsou jedna z nejdůležitějších věcí a právě kontakty jsou také důvod, proč považuje tuto školu za užitečnou, ale na velké akce chodí spíše z povinnosti, než ze zvědavosti. Rád se zdržuje v přítomnosti několika lidí, které dobře zná, ale rozhodně je schopen začít konverzaci se zcela neznámou osobou. Začátek může být sice poněkud suchý, ale jestliže najdete společné téma, určitě z jednoho přejdete hned na několik. Někteří lidé ho označují za konzervativního suchara, kterým i v rámci mezí je. Nemá rád obyčejný klaunský humor a pokud se mu opravdu znelíbíte, dokonce Vás okomentuje nějakou příhodnou sarkastickou poznámkou, kterou nezapomene podat nadmíru arogantním tónem. Je těžké se mu opravdu dostat pod kůži; urážkám se pouze směje už jen z důvodu, že pokud Vás urazí zpět, nejspíš svou větu zabalí do sametového kabátku a bude tím pádem těžké oddělit část, kde končí lichotka a začíná urážka. Poznámky o tom, že nemá humor jsou jenom obyčejné fámy; rád se směje, ale vtipné mu příjde většinou to, co ostatní pobuřuje. Cynismus a černý humor si drží co nejblíže u těla to jde. Lidem málokdy důvěřuje na sto procent už z důvodu toho, že má zálibu ve tvoření zadních vrátek. Vždy zkoumá postranní úmysly i tam, kde nemají co dělat, takže si přátele hledá opravdu těžce. Má sice několik dobrých známých se kterými tráví čas, ale pravého přítele? Ne. Snad za to z velké části může i jeho povaha. Ohledně romantických vztahů, přicházíme na kámen úrazu. Co se píše ve všech pohádkách? Každý princ musí vyšplhat do věže pro svou princeznu i kdyby to mělo znamenat skolení draka, který ji ve věži vězní. Se šplháním nemá sebemenší problémy a s porážením draka také ne. Problém je tedy pouze ta princezna. Krásu ženy ocenit dokáže. Má rád, jak se dívky smějí, pohybují a často i jejich křivky, ale tím to začíná i končí. Právě tento fakt si opravdu nerad přiznává. V rodné zemi se o něm ví, že udržoval vztahy s mladými šlechtičnami všeho druhu a nejspíše jenom pověst pozorného milence ho štítí od narážek na to, že nemá zájem o ženské pohlaví. Vždy cítil, že je přitahován spíše stejným pohlavím a toto zjištění je něco, co ho snad každý den uvádí do depresí. Je nějaká hříčka přírody? Je nemocný? Ne, jistěže není nemocný. Homosexualita má do nemoci daleko, ale… opravdu to nejde jinak? Napříč tomu, že zkušenosti s mužským personálem svého domova již má a dokázal si tím potvrdit teorie o své orientaci, stále se snaží flirtovat a navazovat spojení se ženami. Nemůže konec konců dopustit aby něco, co považuje za zvrhlost nechalo vyhynout jeho rod. Tak či onak pokaždé když se schylovalo k zásnubám, vždy na poslední chvíli dokázal nevěstu poslat jiným směrem. Ženy jsou paradoxně zároveň jeho slabina. Ne že by ho nějaká dokázala svými vnadami vyvést z míry, ale při komunikaci s nimi bývá velice nesvůj. Co se zálib týče, miluje naučnou literaturu, cestování a dobře vychlazenou whisky. Je nadprůměrně inteligentní a má dobrý přehled o vladařích všech možných zemí. Cestování a tím pádem také sbírání vědomostí bylo přeci jen jeden z mnoha důvodů, proč se mu tak dlouho dařilo utíkat ze spárů manželství. Dalším důvodem k odložení manželství bylo otcovo nařízení, které mu nakázalo podstoupit armádní výcvik - je cvičený výcvikem pozemních jednotek, jenž dokončil jen taktak a to ještě dost možná za podpory zfalšovaných výsledků. Dále je cvičený jako armádní pilot. Vládne dokonalým orientačním smyslem a strategickým myšlením, takže pilotování zvládá na rozdíl od kontaktního boje tělo na tělo velice dobře. Přesto se vidí spíše jako mozek za celou válkou, než jako bojovník na bitevním poli. Armádním výcvikem pouze zabil pár let, vykroutil se ze dvou svateb a zavřel otci pusu.

Německo už si prošlo snad vším, čím si země může projít. Ať už je ale nesnášeno nebo ne, stále si zachovává řád a disciplínu, kterou se vždy pyšnilo, pyšní a pyšnit bude. Nic na tom nezměnil nynější královský pár a princ nemá sebemenší zájem o opak. Král Hansel Von Bauer vládne Německu… nuže říká se, že jeho ruka je víc, jak ocelová. Dřívější Německo přijímalo uprchlíky z cizích zemí a od té doby se štědrost země zcela změnila. Jistě, král stále spolupracuje s tím, kdo za to stojí, ale rozhodně udržuje stát mnohem rezervovanějším, než kdy byl. A stejnou rukou, kterou udržuje Německo pohromadě také vede svého syna vstříc svému místu. Leon s otcem vychází… nuže, vychází s ním. Mluví s ním jen tehdy když nezbytně musí a příjmá od něj všechny rady, které budou v životě užitečné. Otec ho dokonce přizvává na důležité rady, aby měl princ přehled o tom, jak se věci mají v "praxi". Právě on syna donutil k tomu, aby podstoupil armádní výcvik. A co že je ten hlavní nešvar, který jejich vztah narušuje? Ať Leon udělá cokoli, otec nikdy není spokojený. Ve svých dvaadvaceti stále není ženatý a právě taková zdrženlivost je jedna z hlavních věcí, proč se na něj otec dívá skrz prsty. Vychoval snad lempla neschopného mluvit se ženami? Vymře jeho rod po meči dřív, než stihl pořádně zapustit kořeny do monarchie? Zato jeho matka, královna Eva se k synovi staví docela jinak. Podobně jako její manžel syna vede k potřebné disciplíně a organizaci, no má s ním mnohem vřelejší vztah. Je její jediný syn a tak jej v rámci mezí náležitě rozmazluje. Ať už si synáček žádá šaty od nejlepších návrhářů nebo snad vzácné rukopisy, matka vše na požádání sežene.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Deník - Strana 1, Jaro 2034 Deník - Strana 1, Jaro 2034 | 5. října 2016 v 15:57 | Reagovat

Můj příjezd proběhl bez sebemenších problémů... téměř. Den předtím jsem stihl pouze lehnout do postele a usnout a tak jsem se vydal na prozkoumání mého "nového domova". Pěkný, vskutku, ale i přesto neskutečně fádní. Viděl jsem mnoho zámků a hradů a těch mnoho bylo jistě mnohem více vyhovujících mému vkusu, než tento Český. Tak či onak, moje kroky zašli do jídelny. Třebaže bylo do večeře daleko, stoly byly plné jídla a dobrého pití; především víno tu mají extra lahodné. Důležité však je, že mimo jídla byla v jídelně také princezna ve které jsem ihned poznal Sophii Andraste O'Donnel. Z Irska.
Když pominu fakt, že její oblečení byla rána do srdce módního průmyslu a mohla si dát i trochu práce s vlasy, byl neskutečně sympatická. A byla by mnohem víc, kdyby dokázala vyslovit celé moje jméno. Přesto jsme však našli společnou řeč. I když vlastně... možná ne? Nabídl jsem jí doprovod do stájí, který byl trapně tichý. Ona nejspíše neměla sebemenší zájem komunikovat a já netušil, jak konverzaci začít. Co je na tom tak těžkého? Dívky jsem doprovázel mnohokrát dokonce i na schůzky a jistě, byl jsem nervózní, ale... ano, vlastně to bylo velice podobné, jako nyní. Pobyt ve stájích nebyl nikterak dlouhý. Omluvil jsem se krátce poté, co jsem zjistil, že můj nový kůň ještě do školy nedorazil.

2 Deník - Strana 2, Jaro 2034 Deník - Strana 2, Jaro 2034 | 5. října 2016 v 16:41 | Reagovat

Opět jsem zavítal do stájí abych zjistil, zda už dorazil Siegfried, můj bílý Arabský plnokrevník Siegfried už dorazil. A ano, jakmile jsem přišel do stájí, čekal na mě v celé své kráse. Inu - aby za ty peníze také nebyl krásný, jinak bych ho mohl zužitkovat jedině do guláše.
Ve stájích jsem narazil na další spolužačky lomeno princezny. Uviděl jsem Nari Cho, která mi byla známá již z návštěv našich zemí. Nebylo těžké poznat, že je tím vším podobně otrávena jako já, ale dokázala si zachovat trochu cti a kamennou tvář. Kamennou tvář měla více méně i další princezna, Adele Mary Nott, ale upřímně? Ta holka je odpad. Nevím proč, neprohodil jsem s ní tolik slov, abych mohl soudit, ale to neznamená, že budu ctít přísloví. Nevěřím, že bych si s ní kdy měl co říct. Do společnosti později přišla iSkotská Bonny Lowenna Hemilton. Příjemné děvče, dokonce jsme spolu prohodili pár slov a probrali možnou návštěvu. Jsem zvědavý na její odpověď... pokud nezapomene, jaká byla otázka.

3 Deník - Strana 3, Jaro 2034 Deník - Strana 3, Jaro 2034 | 5. října 2016 v 17:19 | Reagovat

První hodina etikety na téhle škole... byla opravdu zvláštní. Už jen příchod mých jednotlivých vrstevníků byl zcela ohromující. Někteří v otrhaných džínách, jiní zcela nepřipraveni na výuku a byli tu i ti, kteří byli myšlením zcela jinde. Pohled na některé mne opravdu zklamal. Myslel jsem, že s budoucími hlavami zemí bude rozumná řeč... jak jsem se mohl tak neskutečně zmýlit? Pokud mají na trůny usednout rebelové s nulovým procentem mozku, svět měl raději shořet už během války.
Výuka neprobíhala nijak záživně. Pouze jsem si zapsal věci, které jsem už dávno věděl, ale mnoho z mých vrstevníků se nezmohlo ani na to. Možná neumí psát, možná je pro ně psaní příliš náročné. Těžko říct co přesně, ale jedno z toho určitě. Sama ředitelka na mne neudělala žádný zvláštní dojem - obyčejná železná lady, kterých jsou v Německu tisíce. Pak se však karta zcela obrátila. Alexander Nouri reprezentující Ruskou federaci prohlásil svůj odpor vůči tomu, že by pro svou vlastní bezpečnost neměl opouštět školu a taktéž proti tomu, aby nosil společenské oblečení. Dokážu si představit, že ohledně oblečení nebyl jediný. Jak si to ti lidé jen představují? Nicméně, o to tu nejde. Ředitelka mu jasně dala najevo, že na škole není nic víc, než jeden z mnoha čekatelů na korunu. Vývoj situace však nabral nový spád, když náš Finísek a ten Švédský kus scheisse, který byl vyjadřováním ještě pod úrovní Saši vytáhli právě proti Ruskému princi. Nemrzelo mne, když Švéd dostal od Alexandera pěstí - zvlášť poté, co mě srovnával s nacisty. Přesto jsem si však neodpustil drobné připomínky vůči tomu bohorovnému Rusovi. Rodiče jsou na něj prý pyšní a tak jsem nemohl nevyslovit svůj obdiv k Ruské povaze. Rusové byli vždy slavní tím, že problémům čelí z očí do očí a tak bylo roztomilé, že Saša po ráně pěstí ihned otočil kroky k odchodu. Tu noc jsem jeho hrdinský čin zmínil rodičům do dopisu. Nejsem si jistý, zda to byl dobrý nápad. Ostatně titulek "Švédský princ obětí násilného útoku Ruské federace" v Německých novinách by mne nepřekvapil.

4 Deník - Strana 4, Jaro 2034 Deník - Strana 4, Jaro 2034 | 9. října 2016 v 21:25 | Reagovat

Rodiče mi obratem v dopise poslali oznámení, že v novinách se žádný titulek s názvem "Švédský princ obětí násilného útoku Ruské federace" v raním tisku neobjevil... a také že na hrad dorazí Teressa Lauke I. Nerawiatta. A ano - lidé prý nedokáží vyslovit mé jméno. Nuže, to je jedno. Tahle dívka, tedy portugalská princezna a dcera válečných spojenců by měla být moje budoucí manželka. Alespoň by se mé matce prý líbilo, kdyby měla její vnoučata lehce olivový nádech. Naneštěstí pro ni, to se nestane. Jaký by to mělo užitek? Smlouva je podepsána a pokud Německo neodpálí přinejmenším atomovou bombu (kterou nemá) v hlavním městě Portugalska, smlouva také přetrvá. Lauke je hezká dívka, to nepopírám, ale jako manželku si ji nedokáži představit. Přesto musím uznat, že měla moc hezký odstín plavek. Tím navazuji na to, že jakmile jsem se dozvěděl o jejím příjezdu, vydal jsem se ji hledat. Služebnictvo mne nasměrovalo rovnou do haly s bazénem, tak jsem se vybavil na pobyt ve vodě a vyrazil.
Lauke se od doby co jsem jí viděl naposledy vůbec nezměnila, což je dobře. jsem rád, že je tu konečně někdo, kdo dokáže vést inteligentní konverzaci. Pokud nepočítám Nari Cho, je Lauke snad jediná. A možná ještě ten Finský princ a jeho uštěpačné, ač smysluplné narážky. Tehdy na hodině mi mluvil z duše. Přesto by mohl být pohled na jeho zadek podobně líbivý, jako jeho názory, což by bylo ideální... to ale odbočuji zcela jinam. Portugalku jsem seznámil se situacemi, které zmeškala. Zdálo se, že má na místní kolektiv dost podobný názor, jako já. Opravdu radostná věc. Už jsem měl pocit, že na téhle škole mám mozek v hlavě jako jediný. Tak či onak, konverzace o složení místních povah šlo mimo ve chvíli, kdy nabídla závod v plavání. Ten jsem pochopitelně přijal.
Nebudu nic natahovat, vše skončilo její výhrou. Tato prohra mi nevadila, naopak jsem sám nabídl, že vítěz si bude moci vybrat jakýkoli úkol bude chtít. Portugalská princezna si nyní může svůj dluh vybrat kdykoli, ale doufejme, že ji mozek bude držet při zemi. Nehodlám udělat nic, co půjde silně proti všem mým morálním hodnotám. Zajímalo by mne, jaký úkol to vlastně bude, ale... cesta k velikosti často znamená šplhání přes cíle ostatních, že?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama